UPOZORNĚNÍ:

sobota 1.12.

účast na odborném semináři

Původcem tetanu je pohyblivá tyčinka Clostridium tetani, jejíž spory přežívají v prostředí stovky let.

Vyhovuje jí vlhké a teplé prostředí, nejčetnější jsou v půdě dlouhodobě hnojené. Bakterie je běžně izolována z trávicího traktu savců. Hovoří se až o 25 % lidské populace, u nichž byla přítomnost bakterií ve stolici prokázána. Až na výjimky jde o jedince žijící v kontaktu s hospodářskými zvířaty.

Štěňata jsou vnímavá v období výměny chrupu, otevřená dřeňová dutina se stává místem hematogenního přestupu bakterií. Z místa poranění (bodná, tržná rána), které však zůstane mnohdy neobjeveno, se po přibližně 5-10 denní inkubační době dostává tetanospasmin do centrální nervové soustavy, a to dvojí cestou. Šíří se po nervech přes nervosvalové ploténky do míchy. Zde brání uvolňování různých látek podílejících se na přenosu vzruchu, což vyústí ve spazmus – stah.

Druhou cestou je šíření toxinu krví, při níž se opět dostává přes hematoencefalickou bariéru do mozku a následně se šíří do různých částí nervového systému. Inkubační doba může být jen několik dní, ale při šíření krví se neurologické příznaky objeví záhy a jsou obvykle velmi závažné. Obecně však platí, že klinické příznaky tetanu závisí na místě vstupu a množení bakterií v těle. Toxin způsobuje mimovolní tonické spasmy, kromě kosterní svaloviny postihuje také bránici. Současné selhání činnosti bránice, mezižeberních svalů a svalů hltanu mohou vést k udušení. Pokud tetanospasmin ovlivní i vegetativní nervový systém, může následkem převahy vlivu bloudivého nervu dojít k poklesu tepové frekvence a srdeční zástavě.

Charakteristickými projevy tetanu jsou ztuhlost poraněné končetiny, kulhání, později se objevuje ztuhlost žvýkacích svalů v podobě pevně sevření čelisti, charakteristický risus sardonicus – sardonický úsměv, výhřez mžurky, výtok slin následkem polykacích potíží (zvířata nemohou otevřít tlamu, pohybovat jazykem), ztuhlost krku, toporná drobivá chůze a předrážděnost. Vzhledem k určité odolnosti psů a koček se může tato perioda protáhnout až na tři týdny! Celkový tetanus nebo intrakraniální symptomy tetanu mají horší prognózu ve srovnání s lokálními. Následkem extrémní svalové ztuhlosti postižená zvířata uléhají do boční polohy. Každý podnět vyvolává bolestivé stahy, které mohou vést až ke zlomeninám nebo luxaci končetiny. Později se zkomplikuje průběh nemoci neschopností vyprazdňovat se a ochrnutím trávicího traktu.

Častou příčinou úhynu je zástava dýchání vlivem toxinu na mozkový kmen, úmrtnost se v případě celotělového tetanu až kolem 90%. Rekonvalescence je několikatýdenní, i v období uzdravování může dojít k návratu příznaků. Výjimkou není ani náhlý úhyn v období rekonvalescence, kdy se zdá, že klinické symptomy ustupují. Ochrana po prodělané nemoci před infekcí je minimální. Toxin je většinou velmi brzy po vstupu do organismu „ zachycen“ nervovými buňkami a uniká pozornosti buněk imunitního systému, což neumožní tvorbu protilátek proti bakterii Clostridium tetani.

Diagnostika tetanu v klinické praxi je téměř výlučně založena na anamnéze a typických klinických příznacích. Lze ji zpřesnit detekcí toxinu v séru, případně mohou být bakterie ve stolici psa prokázány. V místě poranění se příliš bakterií nevyskytuje, mikroskopické vyšetření a mikrobiologická kultivace v laboratoři je poměrně velmi náročná.

Prevence

Nespolehlivější prevencí proti tetanu je aktivní imunizace zvířat vakcínou obsahující toxoid Clostridium tetani. Štěňata je možné očkovat od stáří tří měsíců, jejich revakcinace se provádí po třech týdnech a opět po dvou letech. V případě rozsáhlých poranění lze u vakcinovaného zvířete doporučit další aplikaci vakcíny, která zvýší aktuální titr protilátek.
Každou ránu je třeba pečlivě vydezinfikovat, nejlépe roztokem peroxidu vodíku. V případě nejasností, zvláště u drobných, ale hlubokých ran, je vhodné vše zkonzultovat s veterinárním lékařem. Právě nepatrné hluboké bodné rány mohou být příčinou tetanu. Pozornost je třeba věnovat štěňatům v období výměny zubů. Četné studie prováděné u tetanických psů nepotvrdila žádnou souvislost mezi typem rány, rychlostí lokálního ošetření a aplikací antibiotik a/nebo antitoxinu a délkou přežívání a závažností klinických symptomů.

V České republice jsou určité regiony, kde četnost výskytu tetanu je vyšší než v okolních státech.

Nejen v rizikových oblastech je spolehlivou ochranou psů proti tetanu pouze pravidelná vakcinace.